Nejsme nic, co nelze získat
rozpoznáním starého.
Pod svým studem
vždycky budem
odraz jeden druhého.
Tváře v dešti, chtěly soucit,
pod těžknoucím oparem.
Bílé slzy, prázdná víčka,
s jednou kapkou,
vratkým krokem,
roztříštěným čirým sklem.
Ruce k sobě pevně tisknou,
zkouší hledat pochybnosti.
Tvář s mou tváří,
tvář s mým hlasem,
kapkou cizí lhostejnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat